JAZYKOVÝ KURZ

Asi každý ví, v čem je kouzlo jazykového kurzu. Chodit na hodiny angličtiny (nebo jiného jazyka), poznat lidi ze všech koutů světa a přitom mít i čas na ostatní aktivity. 

Jet na jazykový kurz mě napadlo asi minulý týden, přestože mám obavy jet sama, protože moje angličtina není nejlepší, nikdy jsem neletěla (ano, opravdu nikdy) a už vůbec jsem nikde nebyla sama! Ale právě proto je jazykový kurz asi tou nejlepší variantou. S kamarádkou by to bylo rozhodně lepší, ale všechny kamarádky angličtinu perfektně ovládají nebo mají jiné plány na léto.

Proč chci jet? Protože jak už jsem psala, tak moje angličtina není zrovna nejlepší, rozumím, umím gramatiku, ale mám problém mluvit. 

Kam chci jet? Chci jet na 2 týdny v září, takže taková Amerika vůbec nepřipadá v úvahu, tam se to určitě vyplatí na delší dobu, stejně tak Austrálie nebo Nový Zéland. Do Anglie se mi moc nechce, protože tam už je potřeba umět angličtinu trochu lépe a umět mluvit (podle mě), což mě moc nejde, že? Já si vybrala Maltu, protože jsem četla dobré recenze na místní školy, navíc je tam moře, teplo i v září a spoustu památek, což mi naprosto vyhovuje a budu mít co dělat ve volném čase. 

S agenturou nebo bez? Jelikož bych jela poprvé sama, tak chci rozhodně s nějakou agenturou. Ale s jakou? Asi nejtěžší otázka tohohle mého nápadu. Začalo aktivní hledání agentur, ale po pár dnech hledání a pár nabídkách jsem stále nerozhodnutá. Nabídky se občas liší i o 5 000 Kč. Zatím si nechávám chvíli čas, než mi přijdou nabídky od všech obeslaných agentur. Některé agentury jsou známé a osvědčené, ale cena je trochu vyšší než u agentur méně známých, za to nabízejících stejně kvalitní služby. Jenže jaká cena kurzu je optimální a jaká už je přes čáru? To teď bude můj největší problém, mám rozhodně o čem přemýšlet.

Jaké vidím výhody? Zatím jsem plná očekávání, ale zároveň se bojím, zda to všechno zvládnu. A výhody vidím hlavně v tom, že za týden v Řecku od cestovky, kde bych se jen válela u moře dám stejnou částku jako za dva týdny na jazykovém kurzu, kde se navíc něco přiučím. 

Je mi jasné, že ne každý na to bude mít stejný názor jako já. Třeba Vám nakonec napíšu článek o tom, jak už nikdy nikam nepojedu a že jsem měla jen velké oči!

Byl jste někdo z Vás na jazykovém kurzu v zahraničí nebo se chystáte? Jeli jste s agenturou?Napište mi Vaše zkušenosti a poznatky do komentářů.  

P.S. Kdyby se někdo chystal v září také na Maltu, určitě se můžeme domluvit společně, ráda uvítám společnost. Tím spíš někoho, koho neznám celé věky a budeme si mít o čem povídat (i v angličtině).

Těším se u dalšího článku!

"Když si zvolíš práci, kterou miluješ, už nikdy nebudeš muset pracovat."

Po delší odmlce, kdy jsem ležela v učení a připravovala se na zkoušky, tu je konečně nový článek! Hurá! Už bylo na čase ... já vím. Ale také věřím, že vy, co jste také na vysoké škole nebo jste si jí prošli, tak chápete, jak je zkouškové občas (většinou) náročné. Já jsem taková, že se všechny zkoušky snažím udělat, co nejdříve, abych potom měla klid a nestresovala se tak dlouho. Zkoušky jsem úspěšně zvládla na první pokusy a teď mám konečně čas na blog. 

Dnešní článek bude ze série článků o práci, první je o mých pracovních zkušenostech a brigádách. Vzhledem k tomu, že už jsem vystřídala několik brigád ať už manuálních nebo kancelářských, tak bych Vám ráda sepsala moje tipy a pocity.



O brigádě jsem začala přemýšlet už v patnácti letech, ale najít něco v patnácti je téměř nadlidský úkol. Přesto jsem 3 dny o prázdninách pomáhala v obchodě s oblečením u nás ve městě. Sice to byly jen 3 dny, ale i to se počítá, jelikož další 2 roky jsem tam pomáhala už skoro celé prázdniny. Rovnání oblečení, vybalování a očipovávání nebylo tak těžké. Náročné bylo, že jsem třeba 6-10 hodin stála a dělala pořád to samé, takže mě potom trochu bolely záda a byla jsem někdy fakt vyčerpaná. Ale beru to jako první pracovní zkušenost. Pracovat v obchodě s oblečením vůbec není špatné, pokud vás baví móda.



Po třeťáku na střední jsem chtěla vyzkoušet zase něco jiného. Zařídila jsem si brigádu ve fabrice, která vyrábí obklady. Čekal mě měsíc v nepřetržitém provozu, pouze měsíc, protože o brigády je velký zájem a berou vždy jen na měsíc. Ze začátku mě to vůbec nebavilo, ranní a odpolední směna byly v pohodě, ale noční mi dala zabrat a chvilkama se mi chtělo opravdu spát, ale vydržela jsem to a ty peníze za to stály. Občas dokonce nebylo, co dělat a já mohla i brouzdat po internetu. (to je pracovní morálka).

O rok později po maturitě jsem věděla, že do fabriky už nechci, hledala jsem něco v mém oboru, jelikož mám vystudovanou obchodní akademii, takže něco s tím spojené. Ovšem neměla jsem ani ponětí, kam bych měla na léto jít. Nakonec se mi ozvala známá, že by potřebovala na léto brigádu do cukrárny. To byla výzva a jelikož jsem nic jiného neměla, tak jsem si řekla, proč ne. Nastoupila jsem hned po maturitě na konci května a byla tam až do konce prázdnin. Kdo by to byl řekl, ale bavilo mě to. Sice byl občas vážně frmol, ale byla to super zkušenost. Poznala jsem spoustu super lidí (zákazníků), se kterými se zdravíme i teď, když se někde potkáme.


Po prázdninách jsem nastupovala na vysokou do Prahy a jelikož studenti na vejšce mají většinou dost volného času, hledala jsem si práci-brigádu v Praze, tentokrát už ale opravdu v oboru. Praha nabízí několik nabídek brigád v oboru administrativa, ekonomika, účetnictví, apod., takže jsem rozeslala životopisy a čekala. Nakonec se mi ozvaly 2 firmy a pozvaly mě na pohovor. První pohovor probíhal v trochu napjaté atmosféře, ale byla jsem nadšená. Ovšem už se mi neozvali, ačkoliv mi slíbili, že mi rozhodnutí sdělí do konce měsíce.
Druhý pohovor byl mnohem příjemnější a přátelský, hledali administrativní výpomoc do advokátní kanceláře. Ještě v den pohovoru mi sdělili, že mě vybrali a že mohu nastoupit. V září jsem tedy plná očekávání nastoupila do mojí první práce v oboru. Ze začátku mě přidělili do jednoho týmu, kde jsem měla vypomáhat. Ovšem než mě začali zaučovat, trvalo to asi tři týdny, takže jsem pořád čekala, kdy mě to naučí. V říjnu mi začala škola a bohužel můj rozvrh nebyl vůbec pěkný, jak jsem si myslela, že budu stíhat práci i školu, tak jsem se pěkně zmýlila. A když k tomu připočítám ještě dojíždění, jelikož nejsem z Prahy, tak bych strávila kolem 5 hodin na cestě se vším všudy, navíc kolektiv nebyl zrovna přátelský, takže jsem se rozhodla brigádu po měsíci ukončit. Jednoduše jsem měla velké oči. (Co si budeme povídat, mám je dodnes.)

Rozhodla jsem se soustředit na školu a brigádu zkusit až později. Ale stala se taková pěkná náhoda a asi po týdnu, co jsem chodila do školy mi napsal kamarád, že shání studenty na brigádu jako finanční poradce. Vzala jsem to všema deseti, ikdyž jsem tušila, že to nebude dlouhodobá brigáda. Po seznámení s firmou a principem, jsem byla trochu na vážkách, ale chtěla jsem to vyzkoušet. Nakonec jsem na konci roku skončila i tam, nebylo to prostě ono, finančního poradce dělat nechci. Ale musím pochválit všechny firemní akce a školení, ty byly naprosto skvělé.


V lednu jsem měla zkoušky nečekaně rychle hotové a měla před sebou měsíc prázdnin, ale mamce se nelíbilo, že budu válet doma. Takže jsem se kousla a začala projíždět nabídky brigád na internetu, ale tenokrát jsem se soutředila na to, aby to nebylo přes celou Prahu, abych tam nebyla celý den a aby práce byla zajímavá. Přeci jsen dojíždět za prací, která vás nebaví, třeba 2 hodiny, být tam celý den a zase 2 hodiny zpět domů, není úplně super.

Na pár nabídek jsem odpověděla, ale neviděla to nadějně. Dost mě překvapilo, když mi ještě ten den zazvonil telefon s nabídkou na pohovor. Pohovor probíhal skvěle, bylo mi ukázáno, co přesně budu dělat, od kdy do kdy bych měla být přibližně v práci a kde budu pracovat. Ideální místo. A přesně tam jsem až dodnes.


Určitě Vám vrtá hlavou, proč jsem toho vystřídala tolik, hlavně teď při vysoké škole? Dokud si mohu vybírat a zkoušet, tak zkouším, abych zjistila, co chci dělat a co mě baví, abych to nemusela takhle střídat po škole. Jsem otevřená skoro všemu, co je v mém oboru a ráda vyzkouším něco nového.

Spousta studentů také pracuje v McDonaldu nebo v KFC, tahle brigáda mě úplně minula, jelikož u nás ve městě ani jedno z nich není a teď se snažím hledat nabídky v oboru.

Doufám, že se Vám článek líbil a zase jste se o mě dozvěděli něco nového. Do komentářů mi napište, jaké pracovní zkušenosti máte vy a jestli také zkoušíte, co Vás bude bavit nejvíc?

"Život bez cílů je jako jet na výlet a nevědět kam."

Ze začátkem roku přicházejí různá předsevzetí, které chceme splnit během celého roku. Jsem sice zastáncem toho, že cíle si můžeme dávat během celého roku, ne jen na začátku, ale letos jsem se hecla a nějaké ty cíle si dala i na začátek. 

Není to ale žádné předsevzetí, že to musím nutně splnit. Jsou to taková přání a cíle, které chci stihnout, ale když se to nepovede, svět se nezbortí. Alespoň se o to chci pokusit, ikdyž už teď určitě pokulhávám.

Těším se u dašího článku!

"Jedním z nejtěžších rozhodnutí, kterým kdy budete v životě čelit, je vybrat si zda odejít nebo se víc snažit."

V článku A JAK TO BUDE DÁL aneb KAM PO MATURITĚ jste mi psali, ať se rozhodnu podle sebe a jak jste se v takovém případě rozhodli vy nebo co plánujete. Myslím, že je na čase, abych se s Vámi podělila o to moje rozhodnutí. Zkuste si teď tipnout, jak jsem se nakonec rozhodla. Hotovo? Tak se podívejte, jestli jste to trefili.

Mezi těmi nekolika možnostmi, které jsem uváděla v minulém článku, jsem se rozhodovala hlavně nad vysokou školou a nebo prací. Zahraničí jsem vzdala, jelikož moje jazykové znalosti nejsou tak dobré nebo si v nich alespoň nevěřím, každopádně podle zkušeností mých kamarádů Vás zahraničí naučí jazyk samo, jazykové znalosti ze školy Vám tolik nepomůžou. 

To jestli půjdu na vysokou školu nebo do práce rozhodly přijímačky. Přijímačky jsem napsala a moc dobrý pocit jsem opravdu neměla, takže jsem začala rozesílat životopisy. Během doby než jsem se dozvěděla výsledky přijímaček mi odpověděli asi 3 firmy a pozvali si mě na pohovor. Byla jsem nadšená, že o mě je zájem a na vysokou ani nepomyslela, dokud se mě při pohovoru nezeptali, zda se někam hlásím. Odpověděla jsem popravdě, že ano. 

Čekání na výsledky přijímaček a výběrových řízení neutíkalo a já začala přemýšlet, co když mě vezmou na vysokou i do práce a nebo nikde? Co je moje hlavní priorita, co vážně chci? Musela jsem si to trochu urovnat v hlavě a pak se rozhodla, že bych přeci jen chtěla ještě studovat nebo to alespoň zkusit. 

Jak jste se po maturitě rozhodli vy nebo pokud jste ještě nematurovali, přemýšleli už jste o vysoké? Já osobně jsem od malička chtěla jít na vysokou, ale ty přijímačky mě trochu odradily, nakonec jsem ráda, že to takhle vyšlo. Samozřejmě uvítám veškeré vaše vysokoškolské tipy, co se týče učení, podkladů, míst ke studování nebo zmiňovaných párty, ale i tipy na ubytování nebo na zajímavá místa v Praze. Děkuju.

Zdravím všechny,

po dlouhé odmlce se zase hlásím s novým článkem, který bude spíše osobní a informativní. Chci se s Vámi podělit o to, kam bude můj blog směřovat a kam chci směřovat já. Právě jsem odmaturovala a skončila mi jedna etapa mého života, takže mám několik otevřených dveří a chci se rozhodnout správně. Takže v tomhle článku se trošku rozepíšu, hurá na to!

1. KAM CHCI SMĚŘOVAT JÁ?

Jak už jsem psala v úvodu článku, jsem čerstvá maturantka, proto také nevycházelo moc článků, ikdyž maturitní stres a přípravy jsem zvládala vcelku dobře, "odepla" jsem se od všech sociálních sítí, internetu a zábavy a v klidu se chystala. Teď mám hotovo a mám několik možností. 

Mezi první možnost patří samozřejmě vysoká škola, jít dál studovat, získat titul a dobrou práci. Ale co když nechci strávit dalších 5 let učením se, abych měla před jménem tři písmenka navíc? Ano, je to jistá výhoda, když žádáte o práci, navíc si prodloužíte "studentský život", ale skvělou práci, kde budu spokojená, můžu získat i teď, samozřejmě záleží na tom, co člověk ke spokojenosti potřebuje a zda je studijní typ a baví ho to.  

Další možností je tedy začít pracovat (nejlépe v oboru, který jste vystudovali samozřejmě). Abych byla upřímná, na zkoušku už jsem poslala pár životopisů na pozice, které by mě bavili a naplňovali, a byla jsem mile překvapena, když se mi ozvali zpět. Teď vím, že o mě mají firmy zájem, takže vysoká škola není mojí nutností. Navíc už teď si mohu začít plně vydělávat a tzv. se naučit hospodařit se svým majetkem, (a třeba jít do důchodu o něco dřív ... ikdyž s momentální situací se do důchodu asi nedostanu). 

Stále váhám i nad další možností, a to cestovat, třeba jen na rok a rozhodování, zda jít na vysokou nebo do práce si o rok odložit. Na cestování jsou ovšem potřeba finance, kdo si umí poradit a přizpůsobit se, stačí mu opravdu málo. Práce v zahraničí taky není na škodu, například práce jako au pair nebo jako pomocník na poli, našla jsem spoustu nabídek, kde hledají na léto výpomoc na sběr ovoce v Itálii, Francii nebo třeba v Řecku. Ubytování a stravu přitom máte zadarmo. S cestováním je ale spojeno i umět se dorozumět, můžete si tedy zlepšit angličtinu nebo jakýkoliv jiný jazyk. 

Zdravím všechny,

 kteří zavítali na můj blog. Na úvod bych Vás chtěla seznámit s blogem.

Dříve jsem měla blog na doméně blog.cz, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového, a tak jsem se rozhodla pro blog na téhle doméně. Slyšela jsem spoustu ohlasů a nic mi nebránilo. Chvíli mi bude trvat, než se tady zorientuju, ale snad mi to nakonec přinese štěstí.
A na jaké články se můžete těšit? Především o cestování a knížkách.